Eva: Tak moje (moji) rodiče mluví taky česky, což je divný (divné), že jo? Máma umí anglicky, jakž takž. Táta teda taky, ale táta nechce mluvit. Táta rozumí výborně, ale nechce radši odpovídat, protože si myslí, že mluví špatně.

Radek: Tak rodiče se učili ruštinu, němčinu trochu a anglicky taky trochu no.

Viktor: Jo tak ten umí, určitě umí rusky, jako všichni skoro starší lidi tady v Čechách. A anglicky umí, španělsky umí hodně dobře a trochu francouzsky no. Matka tak ta umí španělsky taky velmi dobře a jinak česky, slovensky asi no.

Mikuláš: Táta umí mluvit anglicky trošku a umí mluvit trošku rusky a německy. Samozřejmě umí česky. – A co matka? – Matka umí německy a rusky trošku. Anglicky moc nemluví, ale byla tady se mnou ve Státech asi před osmi měsíci na výletě, tak se trošku naučila.

Petr: Táta mluví anglicky a rusky. Nemá problém s těmahle (těmihle) dvěma jazykama (jazyky). Občas umí nějaké základy dalších jazyků, ale nic, čím by se nějak víc dorozuměl než v obchodě nebo v kavárně. – A co matka? – Máma se učila francouzsky. Nikdy ve Francii nebyla, nikdy ji v podstatě moc nepoužívala, takže ji má spíš jako takovej (takový) pasivní jazyk.