A měl jsi svůj vlastní pokoj?

Adam: Měl. – A jak vypadal? – Byl tam bordel.

A jakýs tam třeba měl nábytek? – Postel a skříňku.

bordel –

Adéla: Můj pokoj má bílé a modré stěny. Mám tam postel, stůl, dvě skříně a ňáké (nějaké) poličky.

Jan: Měl jsem pokoj, kterej (který) jsem sdílel se svým mladším bráchou. Náš dětský pokoj byl docela malý. Měli jsme s bráchou palandu, to znamená, že já jsem bydlel-já jsem spal nahoře, brácha spal pode mnou. Dále jsme měli spoustu skříní, malý pracovní stůl a spoustu hraček.

Jana: Měla jsem svůj vlastní pokoj a vedle měl vlastní pokoj můj brácha. Tak měla jsem tam velký (velké) okno a vedle okna jsem měla postel a… taky naproti posteli jsem měla stůl a šatní skříně, kde jsem měla věci na oblečení. A to byl takovej (takový) menší pokoj, takže jsem tam toho taky moc neměla, ale stačilo.  

A měla jsi svůj vlastní pokoj?

Kačka: Ano. – Jak vypadal? – Holčičí. Holčičí pokoj, všechno růžový (růžové).

Kevin: Měl jsem svůj vlastní pokoj? Můj-můj pokoj nebyl moc velký, ale bylo tam poměrně velké okno, takže přes den, když svítilo sluníčko třeba, tak bylo vždycky moc hezký (hezké) v tom pokoji trávit čas. Bydleli jsme v domě, který byl vlastně v menším městě. Nebylo to v Praze, ale v Sedlčanech.

Ve svém pokoji jsem měl postel. Měl jsem tam gauč. Vlastně ta postel byla jako palanda, ale nebyla tam spodní postel, ale pod tou postelí bylo-pod tou postelí byl gauč. A mám tam taky stůl, mám tam nějaké skříně na oblečení a potom nějaké šuplíky na ňáké (nějaké) dokumenty, sešity a tak podobně.

Miroslav: Měl jsem svůj vlastní pokoj, sice trochu menší, ale bylo tam všechno, co jsem potřeboval. Nábytek byl dřevěný, ne úplně tak moderní, trošičku staršího stylu, ale zas ne úplně ňáký (nějaký) prehistorický. – Aha.

Radka: Jo jo, měla jsem svůj pokojíček u rodičů. A… byl-byl malý, a-ale měla jsem tam všechno, co jsem potřebovala. Byla tam postel a veliká pracovní deska-pracovní stůl. A skříně a… takovej (takový) malej (malý) koutek na ňáký (nějaké) holčičí věci.