Andrea: Mám spolubydlící. Nebo měla jsem spolubydlící. V Praze jsem bydlela s kamarádkou, kterou znám asi pět a ke který (které) jsem se nastěhovala, když se s ní rozešel přítel, kterej (který) jí slíbil, že si ji vezme za manželku. Pak jednoho dne přišel domů a řek (řekl), že si to rozmyslel a že si ji nevezme. Tak mě poprosila, jestli se k ní můžu nastěhovat a bydlet s ní, než odjedu do Austinu. Takže jsme spolu bydlely asi půl roku, v bytě, jenom samy dvě. A tady v Austinu jsem měla korejskou spolubydlíc. Milou, moc milou.

Tereza: Mnoho, měla jsem mnoho spolubydlících, ve svém životě jsem vystřídala dvacet osm adres a v každém bytě se vystřídalo mnoho lidí. Takže já své spolubydlící… možná už si ani nevzpomenu, kolik jsem jich měla.

Vavřinec: Měl jsem, ale já myslím, že v posledních deseti-patnácti letech už moc lidí nebydlí třeba v Brně na kolejích, ale bydlí spíš po privátech studentských. Takže jsem měl spolubydlící úplně z jiných oborů, z jiných fakult. – Tys bydlel na kolejích? – Ne, na privátě jsem bydlel. Takže jsem měl spolubydlící třeba z divadla, nebo jsem měl spolubydlící z informatiky nebo z malby a tak. Různé, namíchané.