Honza: Jo, počasí ovlivňuje moji náladu, dost. Když je venku sluníčko, no tak to je paráda, to jako je člověk takovej (takový) uvolněnej (uvolněný), radostnej (radostný), má optimistickou náladu. A když prší, no tak je to takový (takové) smutný (smutné), smutnější.

Petr: Ovlivňuje hodně. A vidím to hlavně tady v Texasu. Mám to rád a právě nemám rád zimu, nemám rád takový (takové) to sychravý (sychravé) počasí, který (které) v Praze je, a když je venku ošklivo, když je zamračeno a když prší, když je zima, tak hned mám takovou jako horší náladu, jsem smutnej (smutný), mám málo energie. A zatímco tady, když pořád svítí slunce, pořád je teplo, tak člověk pořád něco by rád dělal, je plnej (plný) energie, je živej (živý).

Šimon: Určitě. Jo, ale když jsem sám, jo, tak já jsem hodně takový pocitový člověk, takže když jsem sám, tak hodně mě ovlivňuje počasí. Když je jako škaredě, hnusně, to a prší, tak to jako není moc v pohodě, že jsem jako člověk zaměřený spíše jako do tepla (na teplo). Ale když je jako dobrá společnost, tak je jako úplně jako jedno, jestli prší, sněží, hromy, blesky, tak je to fakt jako jedno.

Tereza: Já myslím, že počasí ovlivňuje náladu hodně. Mně třeba slunce, ale poslední dobou mám léto, takže… Celej (celý) rok už mám léto, takže dobrý (dobré). – Jak to, že celej (celý) rok máš léto? – Protože se za tím sluncem přemisťuju, cestuju. – Aha, kde jsi byla? – Teď ve Španělsku, v Irsku, v Peru. Tam i bylo léto. Ve Španělsku, v Irsku, v Čechách.