Martin: Můj ideální den… Tý (ty) jo. To jsem asi jako nikdy nepřemejšlel (nepřemýšlel) nad ideálním dnem. Ale asi by to možná nebyl pracovní den.

Petr: Tak nemusím vstávat brzo ráno. Ale vstanu brzo ráno, protože pak má člověk strašně moc času dělat hrozně věcí během dopoledne. A asi bych strávil část dne venku, nebyl pořád jenom zavřenej (zavřený) vevnitř. Nemělo by pršet, mělo by bejt (být) hezky, svítit sluníčko, taková příjemná teplota venku. Sejít se někde s kamarádama (kamarády) večer. A během dne něco udělat, abych večer měl pocit toho, že ten den měl smysl, měl cenu.

Šimon: Ty bláho. Ideální den. No, bych to předpokládál asi, nebo tak předpovídal, nevím… Vstanu, normálně, až vstanu, tak dejme tomu kolem osmé, sedmé-osmé. Půjdu na snídani, ale ne domů. Pak půjdu do ateliéru, tam budu až do večera a večer s přáteli jako někam na zábavu, jo.

Michal: Můj ideální den… Pravděpodobně začne v šest hodin ráno, kdybych byl hodně jako disciplinovaný. Dal bych si snídani. Pak jóga. Po józe bych rád četl knihu, nebo zabrouzdal do něčeho, co ještě nevím, neznám. A poté teda práce, protože práce mě hodně baví. Po práci většinou bych dal zase nějaké tancování, protože tanec je vášeň mého života. A večer aktivita s přáteli.