Viktor: Tak určitě na ty lidi. Hlavně na ty, který (které) třeba nebudu už tolik moc vídat, protože každej (každý) budeme někde… I když se občas vídáme se spolužákama (spolužáky). Pak určitě budu na některý (některé) učitele vzpomínat rád, který (kteří) mi hodně dali, něco dobrýho (dobrého) doporučili. A vůbec na takovej (takový) ten studentskej (studentský) život budu asi rád vzpomínat, prostě… kterej (který) přece jenom zahrnuje víc volnýho (volného) času než pak nějaká práce.

Eduard: Tak určitě na dětství. Ne, ale tak spolužáci, střední škola, možná i ta univerzita. I když univerzita, aspoň podle… nebo, na české poměry je to takové… samozřejmě záleží, ale je to daleko více individu… takové, není tam, na univerzitě už většinou nejsou lidé ve spolku, nebo parta lidí už není taková jako na… ať už na základní škole nebo na střední. Univerzita už je více o samostatnosti, ale i tak si myslím, že na univerzitu mám zatím, zatím dobré vzpomínky.

Petr: Určitě budu rád vzpomínat na… takové ty… no, na co? – No Texas určitě. – Budu rád na Texas, na tu příležitost odjet někam do zahraničí. Budu rád vzpomínat na spolužáky, se kterejma (kterými) jsme společně trpěli před zkouškama (zkouškami) a užívali si v hospodách večery během semestru. Budu rád vzpomínat na některý (některé) profesory, který (kteří) určitě mě přivedli vlastně k tomu účetnictví, před vysokou školou jsem o účetnictví nevěděl nic, a který (kteří) mě naučili i myslet a víc se zajímat o to, proč a jak co je, a ne jen jak to je.

Mikuláš: To je těžký (těžké) vodpovědět (odpovědět). Asi na to, že si řídím svůj vlastní čas, že si můžu dělat, kdy chci, co chci. Samozřejmě musím splnit předměty, zkoušky, ale když prostě chci někam jít, tak můžu. Myslím si, že až budu pracovat, tak už nebudu pánem svýho (svého) času.

Andrea: Určitě aktuálně – a myslím si, že to bude po celej (celý) život, to ve mně zůstane – ta doba tady v Austinu a ty (ti) všichni lidi, který (které) jsem tady poznala. To všechno, co jsem tady zažila, tak asi… Myslím si, že je to nezapomenutelný (nezapomenutelné) a budu na to jednou určitě vzpomínat.