Eduard: Co se týče jako řízení, tak mě řídit baví. Nebo jako malý… jak jsem říkal, videohry, dycky (vždycky) mě bavily závodní hry, tak jezdit autíčka a podobně. Ale ne, prostě sedět za volantem a řídit mě baví. Kupodivu, nebo teda v Americe mě moc řídit nebaví, protože tady všichni máte automatickou převodovku, což je docela nuda. Ale jinak mě to baví. No autobus, to je asi… No autobus to je nic moc. Ale jako celkem zajímavé je, že po Praze se dá jezdit vlakem. Nebo vlak je součástí integrované hromadné dopravy. Nebo my to máme jako že Pražský integrovaný dopravní systém. Takže já vlastně do školy jezdím vlakem. Trvá to šestnáct minut, je to vlastně úplně z okraje města až do úplného centra. Velice pohodlné, ono to moc jako nehází, nedrncá to. Už i v Čechách jezdí poněkud novější modernější spoje, takže už… Pokaždé, když se jede přes výhybku, tak to není, jak když se jede přes retardér. Takže… v pohodě to je, no.

Michal: Nejraději mám vlak jako dopravní prostředek, protože… U toho letadla mám takovej (takový) jako pocit… vzhledem k tomu, že se bojím výšek, a teda skočil jsem bungee jumping, ale furt (pořád) to bylo, jako že jsem se jako hodně bál. Tak u letadla nemůžu říct, jako že bych měl paniku, ale furt (pořád) tam mám takový ten respekt z toho. Autobus je dopravní prostředek, který může zůstat v zácpě, nebo je tam prostě někdy jako teplo a navíc je to malý prostor, kde je třeba padesát-šedesát lidí. Ten vlak je podle mě prostě pro mě ideální, je tam několik vagónů a zácpa tam nehrozí prakticky, protože prostě jede se po trati do… z místa A do místa B a můžu se i projít. Takže pro mě ten vlak (je) jako nejkomfornější (nejkomfortnější), co se týče prostoru, kde můžu sedět, že tam můžu i chodit a že tam dokonce máme v České republice i servis, že si můžu objednat pití nebo něco podobného.