Národní divadlo v Praze

Národní divadlo v Praze

Published using Google Docs
Národní divadlo v Praze
Updated automatically every 5 minutes

Ahoj, já jsem Aneta. Právě se nacházíme na piazzetě Národního divadla. Národní divadlo je přímo za mnou a tady se nachází nová scéna Národního divadla. Ve staré budově Národního divadla můžeme vidět klasické hry, můžeme tam vidět balet, opery a tak dále. Něco je jenom česky, něco je i anglicky, překladatelné (přeložené), a opery samozřejmě v italštině.

Národní divadlo je jeden z nejdůležitějších symbolů české státnosti. Bylo postaveno v devatenáctém století a dodneška se nad oponou tyčí název… nebo spíš – můžeme tam vidět nápis Národ sobě. Národní divadlo si totiž postavili sami Češi. Měli jsme veřejnou sbírku, kam každý moh (mohl) přispět tolik, kolik chtěl, a na základě toho se Národní divadlo mohlo postavit.

Potom se ale stalo něco hrozného, nečekaného, co nikdo nechtěl, a to byl požár Národního divadla. Pak ale Češi znovu ukázali svou sílu, a to takovou, že se znovu složili a znovu veřejná sbírka postavila Národní divadlo. Díky druhé národní sbírce mohlo být opět nové Národní divadlo postaveno, a je tedy v podobě, v jaké ho vidíme dodneška. Nedávno bylo rekonstruováno, bylo opraveno, protože bylo velmi zničené, vzhledem k tomu, že je tady dost dopravy, jsou tady auta, jsou tady tramvaje, a tak proběhlo rekonstrukcí.Takže ho dnes můžeme vidět krásně opravené.

Tady na piazzetě Národního divadla se často nachází nejrůznější výstavy, velmi často je to různé moderní umění. A to kdekoli, jsou volně rozprostřené. Bylo tady třeba i srdce vylité pro Václava Havla. Když zemřel Václav Havel, tak ze svíček, které byly všude různě po Praze, které lidé zapalovali, se slilo jedno velké Srdce pro Havla a bylo přímo tady. Také se zde nachází spoustu (spousta) různých zajímavých projektů mladých umělců, jako například tady hnedka vedle máme rozestavěné stolky a židle, kde si lidé můžou různě sednou, popovídat, poobědvat, můžou dělat, co chtěj (chtějí).

A také se za námi nachází jeden z klavírů, které jsou rozesety různě po Praze. Kde si lidé prostě můžou zahrát, když mají chuť, když mají náladu. Může si zahrát kdokoli, kdykoli a cokoli. Takže může potěšit nejen sebe, ale i lidi okolo.