Jolana: Jmeniny slavíme doma, ale většinou tak, že se sejdeme třeba v neděli, rodina, dáme si kafe, dort. Žádný (žádné) jako velký (velké) dárky jako na narozeniny. Ne, vůbec ne. Většinou abysme (abychom) se sešli jenom, poklepali si rukou a to je všechno.

Radek: Tak když mám svátek, tak není (nejsou) to až tak velké oslavy, jako když mám třeba narozeniny. Maminka upeče nějakou bábovku nebo něco takového. Sejdeme se, jako rodina se sejdeme, ťukneme si například, připijeme si. A to je asi tak všechno. – Dostáváš dárky? – Jo, dostávám nějaké dárky malé, samozřejmě, není to nic velkého.

Petra: Když mám svátek, tak většinou se to snažím připomenout lidem kolem sebe. Protože jsem v cizině, tak to nikdo neví, tak to všem říkám. A asi nic, možná nějaký zákusek nebo něco.

Zdeňka: Myslím si, že ten den je jako každý jiný, že to nijak neprožívám. A samozřejmě mě potěší každé přání, které přijde, ať už moderní formou Facebooku, nebo SMSky (SMS) nebo mail. Takže den je jakoby stejný, ale o to je veselejší, že chodí blahopřání.

Vavřinec: Jako že nic pravidelného nebo nic určitého. Dělám to, co (v) normální v jiný den, kdy svátek nemám. Takže to moc jako ne… moc to… – Takže to neslavíš jako nějak speciálně, zvlášť? Že nepůjdeš do hospody, dáš si pivo nebo něco…? – Ne, spíš asi naopak, když má někdo z mých přátel svátek, tak se snažím si na to vzpomenout a mít to třeba v diáři nějak systematicky a popřát mu. Abych nezapomněl na někoho jiného, kdo má svátek. Takže spíš to beru naopak než… Když já mám svátek, tak to neberu nějak jako… – Neřešíš to. – To nějak neřeším já, no… jako povinnost nebo tak.